New Life ♥ (1. část)

První část příběhu o Niallovi, doufám, že si ho přečtete :) 
„10, 9, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2, 1! Šťastný nový rok!“ Všichni jsme stáli na naší zahradě a slavili nový rok. Každý se s každým líbal, objímal a já seděla se svým psem Jamiem u dveří do domu. Možná to vypadá, že si stěžuju a vadí mi to, Naopak! Akorát si ušetřím bolest a trápení při loučení. Zítra totiž odlétám za sestřenicí Danielle do Londýna. Zatím to je na pár týdnů, ale myslím, že tamstejně nakonec zůstanu. „Šťastný nový rok, Kar,“ sedl si vedle mě Adam. Jsme nejlepší kamarádi. Ostatním připadá, že možná ještě něco víc, ale my to tak necítíme. „Tobě taky, Ady.“ Najednou se ke mně naklonil a dal mi pusu. „To bylo co?“ Řekla jsem s úsměvem. „To byla novoroční pusa pro mou nejlepší kamarádku,“ podíval se na mě jedním z jeho dokonalých pohledů a já myslela, že mu dám jednu i já. „Budeš mi chybět.“ „To ty mě taky,“ najednou se mi z oka vykutálela malá slza. Adam ji k mému neštěstí bohužel uviděl. „Pojď sem,“ natáhl se ke mně a obejmul mě. Zabořila jsem se mu do ramene a vdechovala jeho vůni. „Kdo mě bude objímat, když budu smutná, vybírat se mnou oblečení, poslouchat písnička a dělat blbosti? S kým tam budu?“ Ptala jsem se ho. „Přijedu za tebou a..budeme si pořád volat. Slibuju!“ Odtáhla jsem se od něj a rozhlédla se kolem sebe. „Dobrou…Dobré ráno lidi!“ Začala jsem se smát. Vešla jsem do dvěří s Jamiem v patách, chytla Adama za ruku a šli jsme po schodech nahoru do mého pokoje. Rozpustila jsem si vlasy, vyslekla mikinu a tepláky a šla za Adamem. Stáhla jsem mu tričko, potom i to moje. Začal se ke mně přibližovat. „Nemám pyžamo, všechno mám už sbaleno!“ Adam se smutně podíval: „Jasně, vždyť já..no..“ Vlezla jsem si do postele a on za mnou. 
Ráno jsem se probudila a Adam tady neležel. Vstala jsem a šla do kuchyně. Tam už to vonělo. „Dobré ráno,“ řekla máma a položila na stůl ovocný salát. „Děkuju maminko,“ obejmula jsem ji a dala malou pusu na tvář. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na Adama. „Dobré ráno!“ Něco zakňučel a dál se věnoval jídlu.
Po snídani jsem si šla sbalit poslední věci jako můj macbook, telefon, kartáček na zuby a nachystala se. V 10 hodin už jsem byla nachystaná k odjezdu. „Jamie!!“ Zakřičela jsem a moje malé štěňátko bylo do minuty u mě. Poškrábala jsem ho za ouškem a dala malou pusinku. „Tak jedeme?“ Přišel do chodby táta. „Jasně,“ řekl Adam, vzal jeden z mých kufrů, dvě tašky a vyšel k autu. Táta vzal další kufr a šel. Máma vzala poslední tašku a taky odešla, já vzala z věšáku svůj kabát, Jamieho do náruče, kabelku a vyšla z domu.
Na letišti jsem mi vzali všechny kufry i Jamieho a já se začala loučit. „Ahoj tati, budeš mi chybět,“ byl to právě on, ten který mi bude chybět nejvíc. S mámou to bylo rychlejší. Přišla jsem k Adamovi a obejmula ho. „Zavolej hned jak přijedeš!“ „Neboj se,“ Podívala jsem se mu do očí a usmála se. Dali jsme si pusu, já ještě jednou všem zamávala a šla do letadla. Sedla si, dala sluchátka a usnula.
Dočetli jste až sem? Super. Like nebo komentář potěší :) -Dani