Kiss You (1. část) by *Christy*

takže příběh s Niallem :) snad se bude líbit :)

,,Grace, pojď na večeři!'' volala máma. ,,Mno jo, už jdu!'' řekla jsem. Táákže, jmenuju se Grace Evans. Je mi 15 a chodím ještě do základní školy v Londýně. Měla jsem odklad a tak jsem v 9 třídě mezi smými tupci. ,,Tak jdeš? Budeš to mít studené.." ,,Už jdu!" a šla jsem. Slezla jsem schody a usadila se naproti bráchovi. ,,Adriane jez!" napomenula bráchu máma. Ano, jmenuje se Adrian a je o 3 roky starší. Máma se jmenuje Elisabeth a tátu nemáme. Zemřel, když mi bylo 5. Brácha se má, ten ho znal líp. Ale když si na něho vzpomenu, je tu naštěstí pro mě. ,,To jenom budeš koukat do misky, Grace?" zeptala se máma. ,,Co? Né, jen sem se zamyslela," odpověděla a zabořila lžíci do müsli. ,,Na tátu?" zeptala se máma. ,,Ne, na zítřejší test z matiky," zalhala jsem. ,,Ok," řekla máma a vzala si na vidličku vajíčka. Když jsem dojedla, odnesla jsem misku do kuchyně a šla do mého pokoje. Zavřela jsem a rozbrečela. Táta mi hodně chybí, ale vím, že musím být silná. Koukla jsem se na plakáty s One Direction a hned sem se cítila líp. Ano, jsem Directionka a nejvíc se mi líbí Niall. Koukla jsem se na Nialla a jakoby říkal: ,,Jsem tu s tebou, nebreč," tak jsem se zklidnila. ,,Grace?" zaklepal Adrian. ,,Co chceš?" řekla jsem. ,,Otevři," tak jsem otevřela. Hned mě objal a šeptem říkal: ,,Dej na jevo své emoce, já vím, že ti táta chybí, ale jsem tu s tebou. Mám tě rád, jen se vybreč," řekl a hladil mě po zádech. Rozbrečela jsem se mu na rameno. ,,Šššš.. už je to dobrý, táta kouká z nebe a je na tebe hrdý," utěšoval mě.
 Po chvilce jsme se normálně bavili. Začal mě lochtat. ,,Né, už zase?" řekla jsem se smíchem. ,,No, takhle se mi líbíš. Směj se," a nepřestával lochtat. ,,Grace? Adriane? Můžete na chvilku dolů?" zavolala máma. Adrian mě přestal lochtat a šel za mámou, já pak také. ,,Ano, mami?" řekla jsem. ,,Víte, jsem dlouho sama a sama tuhle domácnost nemůžu udržet.. Máme hodně dluhů.. A tak jsem si dala pár inzerátu a seznámila se s celkem fajn chlapem.." ,,Ne! Tátovo místo nemůžeš jen tak nahradit!" řekla jsem se slzami na krajíčku. ,,Grace.. Vždyť víš, jak sme na tom mizerně.." ,,NE! TÁTOVO MÍSTO NIKDO NIKDY NENAHRADÍ!" vykřikla jsem, otevřela dveře a vyběhla do tmy. ,,GRACE!" volal Adrian, ale sám věděl, že mě nedohoní.
*Christy* :) komentář potěší ;))